Matyáš měl vždycky pocit, že není ničím extra zajímavý. Ve třídě patřil mezi ty menší kluky, a i když rád sportoval, byl vždycky spíš takový ten hubený, šlachovitý typ. Žádný svalovec, za kterým by se holky otáčely. No, a navíc ty brýle! Ty na sobě nesnášel úplně nejvíc.

Přitom kdybys ho někde potkal, řekl by sis: docela normální, fajn kluk.

Jenže Matyáš to tak neviděl. Chtěl být stejně mužný a zajímavý jako ostatní kluci na internetu. Ukázat, že je prostě borec, ne šprt, jak se mu ve škole posmívali.

A tak začal fotky, co dával na sítě, napřed pěkně prosívat. A pak upravovat. Třeba takhle, jak vidíš v telefonu.

Jasně, lezení ho fakt bavilo a šlo mu. Ale myslel si, že když se při něm vyfotí takhle, udělá na ostatní větší dojem. A že se pak bude cítit líp i mezi ostatními kluky ve třídě, kteří ho moc nebrali. Že mu to zvedne sebevědomí. A dokonce to tak na chvíli bylo. Nějaké pochvalné komentáře vážně nasbíral.

Ale s nimi i rýpavé narážky a výsměch. A to bolelo o to víc, kolik práce si s fotkou dal. Takže Matyášovi bylo nakonec ještě hůř než na začátku. Ale vezmeme to popořadě.

Začalo to tím, že si Matyáš vzal na stěnu novou košili, co nedávno dostal. Přišlo mu, že mu docela sluší, takže by si s ní mohl udělat fajn selfíčko.

Taky si k tomu nageloval vlasy. Nikdo z kámošů na tréninku to sice nedělal, ale jemu to bylo fuk – chtěl mít prostě fotku, se kterou udělá dojem na síti.

Lajků a srdíček ale nepřišlo tolik, kolik si představoval. Někdo si z něj dokonce střílel, jestli tam v těch brýlích a košili počítá nějaké své divné fyzikální vzorce o lanech. Tak to příště zkusil jinak.

Brýle sundal a místo nich nasadil tu děsně chlapáckou pózu. A vlasy si nageloval fakt pořádně.

Jenže to bylo evidentně ještě horší! Pár kámošů mu to dalo pořádně sežrat. „Šampón na špagátě!“ Jasně, dostal i pár pochval… ale už ani nedokázal věřit, že jsou upřímné.

Nakonec si Matyáš vůbec nepomohl. Čím víc času s fotkami strávil, tím víc mu na nich záleželo – a tím víc ho bolelo, když se někomu nelíbily. A někdo takový se našel vždycky.

Pak si ale všimnul, že když dá na sítě úplně normální fotku z tréninku, lajky taky chodí. I když ta fotka není úplně dokonalá. Možná to bylo tím, že na ní prostě zrovna dělal to, co měl rád. Možná tím, že při lezení dokázal vypnout hlavu a nemyslet na to, jestli ten kluk vedle je víc frajer. A možná taky tím, že se cítil mnohem lépe mezi lidmi v kroužku lezení, protože neprobírali, kdo jak vypadá, ale byla to fajn parta, co ho brala takového, jaký je. Každopádně najednou na sítích nikdo neřešil, jak vlastně vypadá, ale že vypadá šťastně.

A on pak byl šťastný doopravdy. Protože si nemusel na nic hrát.